Otázka přišla neustále v průběhu turnaje, živila se komentátory, sociálními médii a vysoce známými stížnostmi Abby Wambachové, kteří volali hraje na trávníku " noční můra. " Teď se někteří začínají vyjadřovat února o diskusi a Wambach byl kritizován za to, že se turf stal důvodem k tomu, že americký výkon byl zatím trochu neklidný, zvláště ve srovnání s rivaly jako Francie a Německo.
Diskuse o trávníku je však důležitá jako příznak toho, že je mnohem větší: stávající nerovnosti v podpoře fotbalových a ženských programů na celém světě. Umělý trávník je metaforou, která je velmi viditelným a nevyhnutelným upomínkem mnoha způsobů, jakými institucionální síly nadále udrží vývoj ženské hry, a doslova se dotýkají svých nejvíce brilantních a inspirativních hráčů.
Když Kanada podala nabídku na mistrovství světa, pět ze šesti závodů, které navrhovalo být použito v turnaji, mělo umělé hřiště spíše než trávu. Šestý, Moncton, byl výjimkou: měl trávníkové pole, které bylo před turnajem nahrazeno umělým trávníkem . Kanada byla jediným státem, který se ucházel o Světový pohár žen , což je jeden z důvodů stížností na umělý trávník, zejména těch, které pocházejí od hráčů v soupeřovském týmu USA.
Koneckonců, kdyby se USA nebo jiné země chtěly ucházet o hostitelský turnaj a platit za trávníkové pole , mohli by to učinit.
Umělý trávník je stále častější na fotbalových hřištích. I když je instalace dražší než tráva, stává se méně dlouhodobě udržitelná . To je důvod, proč se mnohé instituce rozhodly používat, zejména na polích, které se těžko používají. Tvůrci rašelinišť na světě, včetně průmyslu a FIFA, tvrdí, že umožňuje nabídnout dobré hrací plochy maximálnímu počtu hráčů.
Ve světě, který je často přesvědčen, že inženýrská technologie dokáže vyřešit všechny problémy, je trávník atraktivní: proč se trávu trvale vyrábí, když to dokážete v továrně? Pro dobrou dávku průmyslové obrany trávníku, stačí navštívit Stránka Synthetic Turf Council . Poukazují na to, že syntetický trávník byl použit v několika závodech mužů U-17 a U-20 FIFA. Lékařský personál FIFA použil údaje z jedné soutěže v Peru v roce 2005 k závěru, že neexistuje významný rozdíl v míře újmy mezi trávou a trávníkem. Mnoho z hráčů na Světovém poháru žen také pravidelně hraje na turf v americkém národním fotbalovém klubu žen .
Ale existuje mnoho hráčů, kteří nemají rádi hraní na trávníku, zejména v USA Wambach a Sydney Leroux . Kritici trávníku si povšimnou, že to dráždí a spaluje, když se na ně posunete tak, že tráva není . Týmový lékař pro ženský národní tým USA uvedl další fyzické náklady spojené s trávníkem. Tak jako Richard Farrell poznamenal , že mýtné není vždy viditelné, ale hromadí se: kvůli silnějšímu vlivu trávníku během běhu a pádů se stávají zřejmějšími, jak postupuje turnaj.
A pak je tu poměrně absurdní skutečnost, že někdy umělý trávník je tak horký, že to vlastně roztaví boty - rys, který byste mohli rozumně předpokládat, by diskvalifikoval produkt, aby sloužil jako fotbalové hřiště.
Rozprava pravděpodobně nebude definitivně vyřešena rozmnožováním studií, zvláště pokud jsou podporovány skupinami, které mají zájem o konkrétní výsledek. Je jasné, že přinejmenším do dnešního dne většina mezinárodních fotbalových turnajů na vysoké úrovni, zejména mistrovství světa mužů , tráva zůstává normou. Pokud jste za poslední měsíc sledovali některou ze stránek Copa America nebo mužský U-20 World Cup, viděli jste, jak hrají na pěkné trávě.
Dokonce i v malých, někdy docela prázdných, stadionech různých částí Nového Zélandu, kde hrál U-20 turnaj, se předpokládalo, že dospívající chlapci si zaslouží trávu. Vzhledem k tomuto širšímu a velmi viditelnému kontextu se skutečnost, že první turnaj v ženském fotbalu byl současně hrál na trávníku, jen instinktivně cítí pro mnohé jako druh probíhající, viditelný symbol neúcty .
Dnes je z velké části výsledkem institucionálního potlačení ženského fotbalu po většinu 20. let století, drtivá většina vedení světového fotbalu je složena z mužů. To může být důvod, proč se na počátku, kdy bylo rozhodnuto o použití umělého trávníku, nikdo na okamžik nezastavil a zeptal se: hej, počkej chvíli, není to trochu sexistické, aby ženy hrály na umělém trávníku, když muži hrají na trávě?
Ale ještě víc je to, co se stalo, když hráči žádali FIFA o změnu svého rozhodnutí a pak se rozhodli žalovat, aby vynutila změnu. Ve věci se shromáždilo 81 hráčů z 13 zemí, kteří představili možnost použít umělý trávník jako případ diskriminace na základě pohlaví. Byly tam, jako Elizabeth Cotignola napsala mnoho otázek týkajících se soudního řízení a způsobu, jakým byla věc provedena. Přesto však představila FIFA zlatou příležitost.
FIFA se mohla rozhodnout, že požádá kanadskou federaci, aby poskytla trámové hřiště pro ženský mistrovský pohár a poskytla finanční prostředky na to. Mohlo by pak představit rozhodnutí jako důkaz svého často uváděného odhodlání podporovat účast žen v globální hře. V tomto procesu by získalo jistý respekt a důvěryhodnost.
Samozřejmě si uvědomuji, že to, že si to představujeme - zejména vzhledem k tomu, co víme o vůdci FIFA - je trochu jako si představit, že Sepp Blatter je ve skutečnosti Gloria Steinemová. Ale to je tak těžké si představit, je právě problém.
FIFA se na soudu rozhodla více než bojovat. Podle počtu hráčů, organizace hrozil odvetu proti těm, kteří podali žalobu . Zdá se, že zpráva byla zaslána do řetězce do národních federací: nechte hráče vědět, že pokud budou pokračovat v protestu, nemusí se vůbec dostat do hry. Máte pocit, že jakmile tento proces začal, FIFA se snažila prokázat, že takový protest, obzvláště pocházející z hráčů žen , si zaslouží nejen odmítnutí, ale i trest.
Hra na trávníku je jen jednou z mnoha forem nerovností, s nimiž se setkávají ženy na celém světě, a v některých ohledech je poměrně drobná. Týmy z Karibiku, jako je Trinidad a Haiti, dostávají od svých federací tak málo podpory, že musí vydělat vlastní peníze, aby mohli cestovat do kvalifikačních zápasů. Hráči ve velké části světa jsou placeni málo nebo nic, pracují na plný pracovní úvazek, když se snaží a cvičí na nejvyšší úrovni soutěže.
Tak jako Shireen Ahmed uvedl, že " všechny ženy, nejlepší hráči na světě, by neměli jen hrát na trávě, ale také si zaslouží jíst. "
Ale co je nakonec v sázce a co spojuje všechny tyto různé úrovně boje, je to, do jaké míry instituce globálního fotbalu naslouchají - nebo neposlouchají - hlasům hráčů a trenérů z dámské hry.
Pokud se nedomníváte, že sportovní aktivity žen jsou ve své podstatě horší a méně životaschopné než mužské sporty, jediným způsobem, jak vysvětlit současnou nerovnost, je výsledek institucionálních rozhodnutí provedených v minulosti. Tak jako Jean Williams nedávno popsal , že pro většinu 20. století ženský fotbal nebyl udržován, ale spíše zakázán a zadržován většinou národních federací a samotnou FIFA.
Současná situace ženského fotbalu je rozhodujícím způsobem výsledkem rozhodnutí, které začalo v roce 1921 v angličtině FA, vyloučit ženy z hry. Toto historické uznání je v tomto okamžiku rozhodující. FIFA a národní federace musí nejen tyto praktiky zvrátit, ale uznat, vrátit zpět a opravit své dlouhodobé účinky. Po dlouhé době drželi ženský zápas, mají nyní dvojnásobnou zodpovědnost podporovat ženskou hru spíše než neochotně. V současné době žádná fotbalová federace ve světě momentálně nenabízí stejnou podporu pro své mužské a ženské týmy. Taková nerovnost v podpoře ženského a mužského fotbalu se stala tak hluboce zakořeněná, že se zdá, že jsou dnes většinou přírodní, ba dokonce nevyhnutelná. Ale fotbal je stavba. To je to, co z toho děláme.
FIFA a národní federace nejsou korporace: jsou to neziskové organizace zřízené jako správci globální hry. A můžeme od nich požadovat, aby fungovaly podle etiky spíše než zisků. Jedním z jednoduchých způsobů by bylo oznámit, že od této chvíle poskytnou stejnou finanční a institucionální podporu ženám a mužům .
To, že se tento návrh zdá být nepředstavitelný pro mnohé a nepřijatelný pro ostatní, je důkazem toho, do jaké míry musíme jít.
