Umělý trávník je povrch syntetických vláken, které vypadají jako přírodní tráva . Nejčastěji se používá v sportovních arénách, které byly původně nebo jsou normálně hrány na trávě. Používá se však v tuzemských trávních plochách i v komerčních aplikacích. Hlavním důvodem je údržba - umělý trávník se vyznačuje těžkým používáním, například ve sportu, a nevyžaduje žádné zavlažování nebo ořezávání. Klenuté, kryté a částečně kryté stadiony mohou vyžadovat umělý trávník kvůli obtížnosti dostat trávu dostatek slunečního světla, aby zůstal zdravý. Umělý trávník má své nevýhody: omezený život, pravidelné požadavky na čištění, používání ropy, toxické chemikálie z výplní a zvýšené obavy o zdraví a bezpečnost.
Umělý trávník nejprve získal značnou pozornost v šedesátých letech, kdy byla použita v nově vybudovaném Astrodome . Specifický produkt byl vyvinut společností Monsanto a nazýván AstroTurf ; tento termín se od té doby stal obecnou ochrannou známkou pro všechny umělé trávníky v průběhu konce 20. století. AstroTurf zůstává registrovanou ochrannou známkou, ale již není společností Monsanto. Systémy trávníků první generace (tzn. Krátkodobá vlákna bez náplně) ze šedesátých let byly do značné míry nahrazeny systémy trávníků druhé generace a třetí generace. Systémy syntetických trávníků druhé generace obsahují delší vlákna a výplně písku a systémy třetí generace, které jsou dnes nejrozšířenější, nabízejí výplně, které jsou směsami písku a granulí z recyklovaného kaučuku .
